Květen 2007

Jaké jazyky se učit...

31. května 2007 v 17:42 | yefftom
Snad všichni mají počet naučitelných jazyků nějak regulovaný... to znamená, že nikdo se nemůže naučit všechny jazyky světa. Jaké se teda naučit, abychom se nějaký neučili zbytečně, když jiný je používanější?
Samozřejmě záleží na několika faktorech:
1) cestujete? kam?
2) podnikáte? v čem?
3) atd.
Pro takového klasického člověka, který se prostě chce domluvit s co nejvíce lidmi na netu, dovolené, apod. připadají v úvahu nejspíše tyto jazyky:
ANGLIČTINA (druhý nejpoužívanější co do počtu rodilých mluvčích, nejpoužívanější vůbec co do počtu "naučených" mluvčích, obecně nejdůležitejší jazyk)
> všechny "anglické" země (= USA, Kanada, Británie, Austrálie, ...)
ŠPANĚLŠTINA (třetí nejpoužívanější jazyk co do počtu rodilých mluvčích, vyučuje se snad v každém státě - např. Británie, Japonsko, USA, ..., nejpoužívanější románký jazyk)
> Španělsko, Mexiko, Venezuela, Bogota, Chile, Argentina, Paragua, Uruguay, Filipíny, aj.
Třetí jazyk už je na vás, mezi další nejpoužívanější patří:
ČÍNŠTINA, ARABŠTINA
Rozhodně nepatří mezi nejpoužívanější a nejdůležitější jazyky jako:
Němčina, Italština, Francouzština (!!)

nejrozšířenější jazyky

31. května 2007 v 17:32 | yefftom
Málokdo ví, jaké jazyky jsou skutečně nejrozšířenější. Kupodivu angličtina není nejpoužívanější (pokud se díváme na počet rodilých mluvčích):
Podle počtu rodilých mluvčích je pořadí takovéto:
1) čínština
2) angličtina
3) španělština
4) arabština
Kupodivu arabština je na čtvrtém místě! Je to jeden z jazyků OSN. Na dalších místech jsou pak (nevím ale v jakém pořadí) ruština, hindština, ...

vtip (4)

15. května 2007 v 13:05 | yefftom
Tchýně přijíždí na návštěvu, zazvoní. Otevře jí zeť a říká: "Á, maminka... Přijela jste na dlouho?" Tchýně na to odpoví: "No, dokud vás neomrzím děti." ... "A dáte si alespoň kafe?"

vtip (3)

15. května 2007 v 13:02 | yefftom
Kněz a rabín měli své svatostánky hned vedle sebe. Tak si společně koupili auto, aby spolu mohli jezdit do práce. Když rabín vykoukne z okna, a vidí jak kněz polévá auto vodou, přestože je čisté - ptá se ho co to dělá. Kněz mu na to odpoví, podle křesťanského zvyku se vodou křtí. Po chvíli přiběhně rabín a uřízne autu kousek výfuku.

hádanka

15. května 2007 v 12:56 | yefftom
Chudí toho mají dost, bohatí to téměř nemají a když to budeš jíst, tak umřeš. Co to je?
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
řešení:
nic

cv. 12

15. května 2007 v 12:24 | yefftom |  solutions
1) Those professors were strange during their first lesson.
2) Are the balconies closed?
3) The new tables are in her room.
4) They were never looking after their clothes.
5) They don´t wait for somebody to finish sentences.

věty, cv. 12

15. května 2007 v 12:22 | yeftom |  exercises
Převoř větu tak, že z tučně označeného slova vytvoříš množné číslo:
vzor: The cat was there. -- The cats were there.
1) That professor was strange during his first lesson.
2) Is the balcony closed?
3) The new table is in her room.
4) He was never looking after his clothes.
5) She doesn´t wait for somebody to finish a sentence.
(řešení je v rubrice "English - solutions of exercises")

změna nicku

15. května 2007 v 12:14 | yefftom
Na vědomost se dává, že měním svůj nick, nebo chcete-li jméno, z "jefftom" na "yefftom". Kdyby náhodou vás zajímal autor nějakého článku, a bylo tam "jefftom", tak je to proto, že se mi nechce ve všech článcích přepisovat autora...

co jste možná nevěděli o arabštině

10. května 2007 v 11:05 | jefftom
Arabština - snad všem se při tomhle slovu vytvoří představa "klikyháků". Ovšem spousta lidí má jen malou předtavu o tom, co všechno se ještě může při tomto slovu představit.
Písmo - arabové používají abecedu, která se v žádném písmenku nepodobá naší abecedě. Další rozdíl je v tom, že nepíší zleva doprava (jako my) ale v opačném směru - tedy zprava doleva. Nemají velká a malá písmena - mají prostě jeden vzhled, nemají tiskací a psací písmo - mají pouze psací. Obvykle mají arabská písmena tři formy - počáteční, středovou, koncovou a samostatnou. Počáteční se píše na začátku slov, středová pak uprostřed a koncová na konci. Samostatná se píše, když píšeme samotné písmeno. Dalším specifikem arabského způsobu zápisu je, že nepíší krátké samohlásky (tedy a, e, i, o, u) - píší pouze dlouhé (á, é, í, ó, ú) navíc např. dlouhé "ú" se píe jako "w" nebo dlouhé "í" se píše jako "j"! Když už ale píší i krátké samohlásky, tak né že napíší například t a za něj a, ale napíšou "t" a nad něj "a", a se píše jako čára nad písmenem, po kterém následuje, a například "i" se píše jako čára pod písmeno, po kterém následuje... Už se ti z toho motá hlava? :) Ještě sme nemluvili o gramatice a výslovnosti...
Výslovnost v arabštině je, jak spousta lidí tvrdí, "hrozivá". Mnoho arabských hlásek se vyslovuje v hrdle, nebo v zadopatrové části - proto se arabská výslovnost nazývá "hrdelní". Například existuje jak normální "a", tak tzv. hrdelní "a", zvané také Aén - což je nejtěžší hláska v arabštině. Pro představu, Aén se vysloví tak, že protlačíme stlačený vzduch staženým hrdlem a prudce vyslovíme "a". Nebo třeba písmeno "ch" - arabské "ch" se vyslovuje přibližně jako německé "ch" ve slově machen (hrčivě). Ale existuje i druhé "ch", které se vyslovuje jako neznělé h (takový zvuk jako při dýchání na brýle). Navíc zde existují tzv. emfatické hlásky - ty se od svých "neemfatických" liší tím, že se vyslovují z důrazem - jazyke lžícovitě prohnutým dolů... Dále mají jak normální "r", tak ráčkované "r" atd. Také je v arabštině tzv. předraz (neboli hamza), který se vyskytuje i v češtině, když říkáme "v okně" /f ´okně/.
V arabské gramaice se často vyskytují změny v kmeni slova (při nepravidelném množném čísle, stupňování přídavných jmen...) na ukázku třeba, jak se stupňují arabská přídavná jména:
velký = kabír
větší (i největší) = akbar
Všimněte si, že při druhém (i třetím stupni) se nejprve vložila jakási předpona "a", poté dvě souhlásky z daného slova ("kb") poté "a" a poslední souhláska slova ("r"). Podobně třeba:
drahý = rálí
dražší (i nejdražší) = arlá
Co je však asi největší problém arabštiny, jsou dialekty. Dialektů je jednoduše řečeno tolik, kolik je arabských zemí. Nejznámější dialekty jsou Egyptský, Syrský (tyto dva se nejvíce přibližují spisovné arabštině a jsou poměrně dobře srozumitelné v celém arabském světě), dále Marocký (nebo Marocko-Lybijský) a tzv. východní (tedy země jako Írán, Irák, ...). Tyto dialekty se od sebe poměrně liší, někdy pouze výslovností, jindy gramatickou strukturou. Např. spisovné "qál" (se zadoptarovým "k" - q) se v Egyptě řekne "´ál" a v beduínských oblastech "gál". Spisovná arabština má th, dh (vyslovované jako anglické "th"), ovšem tato spisovná výslovnost se udržela jen v Tunisku a Maroku, jinde se obvykle vyslovuje jako normální t, d. Jak již tedy bylo naznačeno, existuje spisovná arabština, která je jednotná pro celý arabský svět - ovšem, mnohdy se s ní nedorozumíte, neboť rozdíly mezi dialekty a spisovnou ar. jsou mnohdy ohromné a navíc, neplatí, že každý arab mluví spisovnou řečí, obvykle spisovnou arabštinu ovládají pouze vzdělanci.
No, to je asi tak všechno o arabštině... Ovšem stále se nedá říct, že jde o nenaučitelný jazyk, vždyť i u nás je několik arabistů a navíc, arabština je čtvrtý nejpoužívanější jazyk světa a její důležitost a význam velmi rychle stoupá... možná proto jsem se rozhodl, že ji budu studovat.

mylné předsudky o japonštině

10. května 2007 v 10:35 | jefftom
O japonštině (stejně jako o čínštině nebo jiných podobných jazycích) se obecně říká, že jsou složité, nenaučitelné a že jejich výslovnost je pro nás nevyslovitelná. Toto platí o čínštině, korejštině nebo vietnamštině, ale ne o japonštině. Kupodivu se v japonštině nevyskytují žádné složité výslovnostní znaky, žádné tóny známé třeba z korejštiny, výslovnost japonštiny se dosti podobá evropským jazykům. Její gramatika také není nijak nepochopitelná - spousta věcí se tvoří přidáváním různých částic na konec věty (např. tázací čístice "ka" kterou se z věty vytvoří otázka), nebo například stupňování je podobné jako v angličtině nebo španělštině - před dané slovo se dá "motto" a je z toho druhý stupeň (podobně jako v anglickém "more" nebo španělském "más").
Pokud se rozhoduješ, jestli budeš studovat japonštinu a nejseš si jistej s výslovností nebo gramatikou - tak rozhodně neváhej! I když se to na první pohled nemusí znát, čínština a japonština jsou dva zcela rozdílné jazyky, z nichž je čínština ta složitá.
Jediným problémem je stále písmo, ovšem - v japonštině neplatí (podobně jako v čínštině) co slovo to "obrázek", japonština je tzv. slabikový jazyk a slova píše (mnohdy i čte) po slabikách, takže i v tomto je oproti čínštině jednodušší.
Dost možná lze tvrdit, že japonská výslovnost je lehčí než ta anglická!