Červen 2007

vaše články

27. června 2007 v 17:47 | yefftom |  <<o blogu>>
Ahoj všem co sem chodíte ;) Občas mi trochu dochází fantazie, jaký tvořit cvičení a poučky ke gramatice apod. tak mě napadlo, že byste mi vy sami mohli posílat na e-mail vaše cvičení a témata k jazykům, a já bych to sem dával. Chci, aby se mi trochu zaplnily i ty nový jazyky a taky nemám toliko času neustále tvořit a vymýšlet cvičení. Ale nerad bych, aby šlo jenom o opis z nějaké učebnice. Samozřejmě bych vás pak napsal jako autora článku ;) Doufám, že mi něco napíšete, díky.

cv. 15

25. června 2007 v 11:27 | yefftom |  solutions
more excellent, the most excellent
more famous, the most famous
nicer, the nicest
better, the best
further, the furthest
longer, the longest
more generous, the most generous
more sadly, the most sadly
more horrible, the most horrible
hotter, the hottest
tidier, the tidiest
more terribly, the most terribly

stupňování, cv. 15

25. června 2007 v 11:24 | yefftom |  exercises
Vystupňuj tato přídavná jména a příslovce:
excellent
famous
nice
good
far
long
generous
sadly
horrible
hot
tidy
terribly

cv. 3

25. června 2007 v 11:17 | yefftom
die Haltestelle
das Visum
der Bekannte
der Ausweis
der Pass
das Brett
der Meister
die Schutzbrille
die Woche
die Tube
die Besuch
der Schrank
die Platte
das Buch
die Reise
der Fragenbogen
der Antrag
die Ableitung

členy, cv. 3

25. června 2007 v 11:15 | yefftom
Uveď slova se správným členem (určitým):
Haltestelle
Visum
Bekannte
Ausweis
Pass
Bret
Meister
Schutzbrille
Woche
Tube
Besuch
Schrank
Platte
Buch
Reise
Fragenbogen
Antrag
Ableitung

člen určitý a neurčitý

25. června 2007 v 11:11 | yefftom
V němčině se používá člen určitý a neurčitý. Tvar tohoto členu závisí na pádu, rodu a čísle.
Členy určité jsou:
der (pro mužský rod)
die (pro ženský rod)
das (pro střední rod)
die (pro množné číslo)
Členy neurčité jsou:
ein (pro mužský rod)
eine (pro ženský rod)
ein (pro střední rod)
- (pro množné číslo se nepoužívá)
Tyto členy se ještě dají skloňovat v pádech:
derdiedaseineineein
1. pádderdiedaseineineein
2. páddesderdeseineseinereines
3. páddemderdemeinemeinereinem
4. páddendiedaseineneineein
K používání členů snad není nutno mnoho zmiňovat, ale pro úplnost:
"Člen určitý vyjadřuje věci známé nebo již zmíněné, do češtiny jej někdy lze přeložit ukazovacím zájmenem ten, ta, to. Člen neurčitý označuje věci neznámé, dosud nezmíněné nebo všeobecné, do češtiny jej lze někdy přeložit číslovkou jeden, popř. zájmenem nějaký."
ukázky použití:
Dort steht eine Frau. Die Frau ist eine Lehrerin.
Tam stojí (nějaká) paní. Ta paní je (nějaká) učitelka.
V první větě je člen neurčitý, neboť zmiňujeme novou, nepopsanou, nezmíněnou skutečnost. Naopak ve druhé větě se již jedná o určitou, dřívě zmíněnou skutečnost - proto "die".
Ich sehe einen Mann! Jetzt sehe ich nicht den Mann.
Vidím (nějakého) muže. Teď toho muže nevidím.
Podobně jako v předchozím případě. V první větě se jedná o prvně zmíněnou, neznámou věc. Ve druhé větě již o této věci mluvíme konkrétně - máme na mysli konkrétního muže (dříve zmíněného).

rozdíly mezi spisovnou arabštinou a dialekty - úvod

25. června 2007 v 10:53 | yefftom |  MODERNÍ SPISOVNÁ ARABŠTINA
Kromě gramatiky aj. spisovné arabštiny sem budu přidávat články týkající se rozdílů v arabských dialektech. Spisovná arabštině je shodná pro celý arabský svět (což je opravdu potěšující), ale dialektů je přinejmenším tolik, kolik je arabských zemí. Jednotlivé dialekty se liší především výslovností, ale také gramatickými odchylkami a různýmou slovní zásobou. Mezi nejpopulárnější dialekt patří asi egyptský - spisovné arabštině je považán za nejbližší a je celkem srozumitelný po celém arabském světě. Podobně je na tom ještě syrský. Ovšem toto je samozřejmě těžké posoudit a každý si může vytvořit svůj názor, neboť každý dialekt má svou dobrou i špatnou stránku.

výslovnostní rozdíly mezi španělskou a mexickou španělštinou

25. června 2007 v 10:47 | yefftom |  ~ESPAÑOL~
Těch rozdílů je hned několik:
slova jako "yo, ya" se v Mexiku vyslovují "džo, dža"
ll - v Mexiku téměř jako dž, někdy se více podobá ď
j - často až jako h
ce, ci - jako se, si
z - jako s
Ya llaman "junto a la cerveza".
se v Mexiku řekne přibližně takto:
Dža ďaman "hunto a la servesa".

čím se liší školní výuka od způsobu, jakým jsme se naučili mateřštinu?

24. června 2007 v 17:37 | yefftom (zdroj: Vera F. Birkenbihlová) |  jak se učit cizí jazyky
Zde bych mohl vyčerpat kapacitu znaků pro jeden článek... Těch rozdílů je hned na první pohled mnoho. Nabízí se zde několik otázek:
Jakto, že mateřštinu jsme se naučili perfektně, ale cizí jazyk už ne - kde je chyba?
Když se někdo odstěhuje do cizí země, o jejímž jazyce nic neví, za pár let se v pohodě domluví - jakto?
atd.
Odpovědi na obě tyto otázky se točí kolem školy. V prní otáze je problém ve škole, ve druhé otázce je to zase tak, že do žádné školy nechodil.
Když jsme se učili češtinu, pouze jsme odposlouchávali své okolí. Velmi dlouhou dobu jsme neřekli žádné smysluplné slovo, pouze jsme poslouchali, pozorovali. Copak děláme ve škole? Už v prní hodině mluvíme, po několika minutách! ...tak to asi nepůjde, že? Tedy, od narození jsme pouze poslouchali naše rodiče a jiné vlivy. Po nějaké době jsme si všimli, jak nás oslovují, jak oslovují sebe. Co říkají, když nám dají najíst, co říkají, když... Tyto věty jsme si fixovali do hlavy, všímali jsme si, že za různých okolností se říkají jinak. Ve škole bychom teoreticky měli mít jednu výhodu - již známe mateřštinu a dané první věty s ní můžeme porovnávat. Ano, to je pravda, ale to stále neznamená, že můžeme po prvních pěti minutách mluvit.
Další rozdíl je třeba v tom, že jsme se nikdy v mateřštině neučili gramatiku. Proč bychom se ji tedy měli učit i v cizím jazyce? Když se někdo stěhuje do nějaké úplně cizí země, taky se neučí gramatiku a za chvíli mluví. Je to jednoduché - zkrátka jsme odposlouchali a sami si všimli, že když někdo mluví o sobě, říká "jsem", ale když ukazuje na nás, říká "jsi". Ve škole nám předloží tabulky skloňování, časování a je vystaráno... Takhle by to tedy opravdu nikdy nešlo.
Při učení se mateřštiny jsme jí doslova obklopeni, do uší nám neustále proudí její vliv. Jakmile se ale začneme učit cizí jazyk, strávíme nad ním pár hodin týdně a to ještě málokdy s nějakým rodilým vzorem. Takhle to taky nejde.
Shrnu tedy několik hlavních rozdílů mezi učení se mateřštiny a cizího jazyka ve škole (kurzu):
(1)
mateřštinou jsme obklopeni, navíc rodilými mluvčími
ve škole se cizímu jazyku věnujeme pár hodin týdně, většinou s nerodilým mluvčím
(2)
učení se mateřštiny bylo nenásilné
ve škole je na nás často vyvíjen tlak, učit se prostě musíme
(3)
v mateřštině přišla fáze mluvení až jako poslední
ve škole musíme mluvit i číst klidně už první hodinu
(4)
v mateřštině jsme se neučili gramatiku - prostě jsme ji odposlouchali a použili
ve škole se gramatice učíme podle tabulek, kterým často ani nerozumíme
(5)
v mateřštině se slovíčka učíme v celých větách
ve škole se učíme odděleně jednotlivá slovíčka, až později skládáme věty

co dělá škola špatně

24. června 2007 v 17:20 | yefftom |  jak se učit cizí jazyky
Škola toho dělá co se výuky týče opravdu mnoho špatně, v podstatě činí jednu vánou chybu za druhou - výsledkem je to, co vidíme každý den ve škole, tedy nuda, neúspěch, stres, frustrace, atd. atd.
(1) Jediným motivem, který ve škole k učení máme jsou známky - každý den se bojíme špatných známek, snažíme se jim vyhnou jak jen to je možné. Motivací je tedy buď dobrá známka (ovšem posuďte sami, kolik lidí dostává v kuse dobré známky výsledkem motivace??) nebo špatná známka - zde se již nedá mluvit o motivaci, ale spíše o odstrašení. Většina lidí (zejména na základních školách) nemá žádnou motivaci k učení, mají pouze strach ze špatných známek, což není motivace, ba naopak, to je odrazení.
(2) Co způsob výuky? Budu se v celém článku věnovat zejména výuce cizích jazyků. Takže, jak to na takové hodině cizího jazyka vypadá? Více než 90% lidí má největší strach právě z cizího jazyka - není to až příliš nápadné, že na tom bude něco špatně? Tedy, ke způsobu výuky. Klasická hodina vypadá asi takhle: přijde učitel, řekne žákům něco v daném cizím jazyce, ti nerozumí ani slovo, ale dělají, jako by rozuměli. Poté si otveřou učebnice - učitel pustí jednou nebo dvakrát nějaký text, vyvolá žáka (obvykle toho, kdo potřebuje nabrat nějakou známku) a nechá ho číst. To je zásadní chyba - nikdo nemůže číst, když nějaký článek slyší jednou nebo dvakrát či třikrát poprvé! Když jsme byli malé děti, poslouchali jsme okolí roky než jsme vyslovili první slovo s nějakým určitým významem.
I já jsem byl svědkem tohoto scénáře:
Přišel učitel do hodiny s tím, že dnes budeme mít hodinu čtení. Pustil nám tedy CD s textem, který jsme měli v učebnici. Ovšem přehrávač se neustále sekal, tak to čtení vzal učitel do vlastních rukou - jako vzor použil sám sebe! To znamená, že jsme vlastně neslyšeli angličtinu, ale čecho-angličtinu! Asi je vám jasné, že žádný čech (žijící v česku) nemůže nikdy mluvit anglicky jako angličan. Takže my (žáci) jsme slyšeli "angličtinu" z úst čecha i jeho příšernými výslovnostními chybami, a tuto angličtinu jsme museli opakovat - k tomu si přidejte naše výslovnostní omyly a chyby a výsledek není nutno komentovat.
(3) biflování
...je to snad nejhorší co můžete pro sebe a svůj mozek dělat! Zamyslete se nad touto větou: "Při biflování nemáme koho napodobit - jen sebe se svými chybami." Myslím, že daná věta mluví za vše!
(4) osnovy
Na školní výuce je špatné už i to, že se dosolova "jede" podle osnov - tudíž nikoho nezajímá, zdali probrané učivo již zvládáte nebo ne, prostě je to váš boj. Navíc už samotný obsah osnov může být špatný - například se musíme učit věci, o kterých nemáme ani páru. Jistě jse si všimli toho, že pokud vás nějaký předmět baví, tak vám i jde lépe než ty, které vás nebaví. Předmět, který vás nebaví prostě není směr, kterým se vy chcete ubírat. Stejně tomu je i při učení se cizím jazykům - slova, která vás nezajímají, nebo dokonce nechápete jejich význam ani v češtině, se učíte daleko hůř než slova, která se vám líbí, nebo se týkají věcí, které se vám líbí.
(5) vyučující
Ne na každé škole jsou k dispozici k výuce cizích jazyků učitelé z daných zemí. V takových případech mají žáci za vzor někoho, kdo ve většině případů má tvrdý český přízvuk a na správnou výsovnost nebo plynulost řeči moc nedbá. A nemusí být vadou jen přízvuk nebo špatná výslovnost - stačí aby byl profesor nepříjemný, netolerantní a máme o stupeň stíženou výuku...

...jak se arabsky píše - II. část

18. června 2007 v 19:29 MODERNÍ SPISOVNÁ ARABŠTINA
Ve druhé části se pokusím ukázat na několika příkladech formování arabských písmen. A uvedu další pravidla psaní…
PÍSMENA, KTERÁ NEMAJÍ VŠECHNY 4 FORMY (NEBO 4 POHROMADĚ, JAK CHCETE)
Jsou to:
d ﺪ
dh ﺫ
r ﺭ
z ﺰ
w ﻭ
alif ﺍ
Takže, jakmile se takovéto písmeno naskytne uprostřed slova, použijeme jejich koncovou formu a následující písmenko je ve formě počáteční (s malou mezerou - v podstatě rozdělíme slovo.
ALIF A JEHO POUŽÍVÁNÍ
Alif se používá pro naznačení dlouhého "á". Jako například ve slově "ąā´ila" (rodina). Další použití je však na počátku slova, kde značí jakoukoliv samohlásku - ať už dlouhou nebo krátkou. Takže pokud se na začátku slova vyskytuje samohláska (např. ve slově ´anā) - je tato samohláska naznačena alifem. Zde je však nutno podotknout jedno pravidlo - pokud je daná samohláska bez hamzy (hlasového předrazu) píše se prostě jen alif (při vokalizaci s příslušnou samohláskou), pokud je však s hamzou a tuto hamzu chceme napsat (hamza na začátku slov se někdy jednoduše vynechává), tak použijeme jednu z těchto možností:
´a… = alif + hamza nad ním (ﺃ)
při vokalizaci píšeme "a" nad hamzu!
´i… = alif + hamza pod ním (ﺇ)
při vokalizaci můžeme v tomto případě napsat hamzu nad alif a pod hamzu napsat "i"
´u… = alif + hamza nad ním (ﺃ )
při vokalizaci píšeme nad hamzu "u"
´á... = alif + kudrlinka (ﺁ)
teoreticky by se v tomto případě měly psát dva alify - jeden jako nositel hamzy a druhý jako prodlužující element písmene "a", to se však nahrazuje kudrlinkou
Na začátku slov se však hamza dost často vynechává.
Alif se jako nositel hamzy používá někdy i uprostřed slov, o tom ale budu mluvit jindy.

...jak se arabsky píše - I. část

18. června 2007 v 14:48 | yefftom |  MODERNÍ SPISOVNÁ ARABŠTINA
V první části vám o něco více vysvětlím způsob zápisu arabštiny a ukážu vám jej na několika písmenech a slovech.
ČTYŘI FORMY ARABSKÝCH PÍSMEN
Většina arabských písmen má čtyři formy:
1) počáteční
2) středovou
3) koncovou
4) samostatnou
Jak napovídají názvy těchto forem, řídí se postavením ve slově. Je-li tedy dané písmeno na začátku slova - má formu počáteční, je-li samo, má formu samostatnou. Tyto formy se liší vzhledem (u některých písmen více, u jiných méně a jsou i písmena, kde se některé formy neliší vůbec).
Příkladem písmena, kde má každá forma jiný vzhled, je písmeno "h". Všimněte si odlišnosti každého písmena v tomto slově, které je složeno pouze z písmene "h" (tedy - hhh)
ﻪﻬﻫ
Na prvním místě je "h" v počáteční formě, poté v koncové a nakonec tedy v samostatné - nezapomeňte však číst zprava doleva!!!
Zde je "h" samostatné:
Jak každá forma daného písmenka vypadá se musíme naučit, neboť k tomu nevede žádné pravidlo.
Dále jsou však taková písmena, která nemají všechny čtyři formy - v takovém případě chybí forma středová. To tedy znamená, že na dané písmeno nikdy není mezi dvěma dalšími písmeny (logicky), pokud se však vyskytne uprostřed slova (kde by tedy měla být použita právě středová forma) použije se místo ní forma koncová, před následujícím písmenem se udělá mezero a ono následující písmeno má formu počáteční. Například slovo "hádhá" - je zde písmeno "dh", které nemá středovou formu, ačkoliv se vyskytuje uprostřed slova. Takže napíšeme "hádh" - kde má ono "dh" formu koncovou, uděláme malou mezeru a jakobychom napsali další slovo "á" - kde má toto "á" formu samostatnou.
PŘÍKLADY
Slovo "kitáb" - pokud chceme napsat slovo kitáb, musíme si nejdříve uvědomit, že krátké samohlásky se nepíší - tudíž nám zde zbylo "ktáb". Dále si uvědomíme formy písmen - z písmene "k" napíšeme počáteční, následující písmeno "t" bude mít formu středovou - neboť je uprostřed slova, poté písmeno "á" - toto písmeno nemá středovou formu (je tedy tzv. nepojné") tudíž z něj napíšeme koncovou formu a na poslední písmeno "b" tím páde zbyla po menší mezeře forma samostatná, neboť je již samo.
Postup při napsání slova "kitáb":
1) odstranění krátkých samohlásek > ktáb
2) počáteční forma písmene "k" > k
3) středová forma písmene "t" > kt
4) koncová forma písmene "á" > ktá
5) po mezeře samostatná forma písmene "b" > ktá b
výsledek vypadá takto: ﺐﺎﺘﻜ

...jak se arabsky píše - úvod

16. června 2007 v 18:29 | yefftom |  MODERNÍ SPISOVNÁ ARABŠTINA
Tak, arabština má poměrně odlišný systém psaní od češtiny. Na úvod vám vysvětlím daný systém.
1) Nepíše se zleva doprava (jako v češtině) ale zprava doleva (tedy pozpátku, dalo by se říct).
To je na arabštině snad to nejpopulárnější - jiný směr čtení a psaní, jde však jen o zvyk. Takže například nenapíší "arabština" ale "anitšbara" - čteno pozpátku.
2) Obvykle se nepíší krátké samohlásky (a, e, i, ...) - píší se pouze dlouhé (á, é, í, ...). Takže již výše uvedené slovo "arabština" by se napsalo jako "ntšbr" - samohlásky arab pozná podle kontextu, nebo ze zvyku.
3) V arabštině se nerozeznávají malá a velká písmena, ani tiskací a psací (používají pouze psací).

cv. 14

16. června 2007 v 11:29 | yefftom |  solutions
wild (divoký)
ladder (žebřík)
junk (nezdravý)
saw (viděl, pila)
feet (nohy)
spoon (lžíce)
tail (ocas)
honey (miláček, med)
several (několi, různý)
smack (mlaskat)
add (přidat)
mountain (hora)
paper (papír)
book (kniha, zamluvit)
list (seznam)
block (blok, oblast)
table (stůl)
money (peníze)

slovíčka - zvířata, cv. 14

16. června 2007 v 11:25 | yefftom |  exercises
Z každé řady vyškrtni slovo, které není zvíře:
snake - wild - ant
beetle - sewer-rat - ladder
junk - penguin - adder
saw - camel - spider
feet - monkey - pig
boar - spoon - octupus
cow - tail - rat
honey - lion - deer
rabbit - turkey - several
rooster - smack - leech
lice - hedgehog - add
fly - mountain - duck
paper - sheep - fish
giraffe - horse - book
dog - cat - list
block - elephant - goat
table - bird - bird of prey
mouse - money - cheetah

cv. 2 (pravopis)

16. června 2007 v 11:19 | yefftom
Добродушного, лысого
(koncovky -ego se jako -evo pouze čtou)
раскрывалась
(zvratné sloveso...)
находилось, нескoлько
(zvratné sloveso; neskol´ko)
детьям
("ja" změkčuje - tudíž není důvod psát měkký znak)
маccoвое
ceгоднья, cyществүют
попүлярную

pravopis, cv. 2

16. června 2007 v 11:06 | yefftom
Na každém řádku je jedna nebo více pravopisných chyb:
Фигурка добродушново лысово старика
Фигурка pacкрывалас
В ней находилос eщё несколко фигурок
Oни понравились и взрослым и детьям
Haчалось масовое производство
Ceгодньа cyществуйут два центра
Произоводят попульярную игрушку

cv. 19

16. června 2007 v 10:51 | yefftom |  soluciones
El año pasado nos fuimos de vacaciones a la playa.
Ayer Juan no preparó el almuezo.
El martes hablé con Marta.
El jueves se desperatron tarde.
Nosotras consultamos los horarios.
¿Te gustó el cubalibre?
Anteayer ni te fuiste de casa.

minulý čas prostý, cv. 19

16. června 2007 v 10:48 | yefftom |  ejercicios
Přetvoř věty za použití minulého času prostého:
vzor: No me ha gustado. > No me gustó.
Este año nos hemos ido de vacaciones a la playa.
El año pasado...
Hoy Juan no ha preparado el almuerzo.
Ayer...
Hace un rato he hablado con Marta.
El martes....
Esta mañana se han despertado tarde.
El jueves...
Nosotras hemos consultado los horarios.
...
¿Te ha gustado el cubalibre?
...
Hoy ni te has ido de casa.
Anteayer...

cv. 2

16. června 2007 v 10:43 | yefftom
Wach machst du hier?
Woher kommen sie? (oni)
Woher kommt sie? (ona)
Wir bleiben hier drei Jahre.
Unser Doktor meint das sie noch klein ist. (ona)
Wie lange wollen Sie hier bleiben?
Ich muss noch eine Geschäftsreise machen.