Květen 2008

norština

11. května 2008 v 17:02 | yefftom |  <<o blogu>>
Na tomto blogu nedávno přibyl nový jazyk (norština). Lekce norštiny a všechno kolem ní zajišťuje nová přispěvatelka blogu - Katka M. Zatím jsme jenom dva, ale třeba se přidá i někdo další :)

1. lekce (osobní zájmena, podstatná jména, slovesa, slovosled, fráze)

11. května 2008 v 16:31 lekce norštiny
Leksjon én
Osobní zájmena
Han, hun - zastupují podstatná jména označující osoby
Den - ostatní podstatná jména ženského a mužského rodu
Det - pro rod střední
Vykání - používá se zájmeno De, ale v norštině se moc nepoužívá
Podstatná jména
Můžou se vyskytovat v určitém nebo neurčitém tvaru. Někdy také úplně bez členu.
V první lekci si probereme neurčitý člen, který používáme, když mluvíme o neznámých osobách a věcech.
Neurčitý člen - en pro rod mužský, en/ei pro rod ženský (můžeme používat oba členy), et pro rod střední.
Př:
en pappa [pa´p:a] - táta
en mamma [ma´m:a] - máma, maminka
ei / en mor [mu:r] - matka
ei / en datter [dat:(e)r] - dcera
et barn [ba:rn] - dítě
et hus [hü:s] - dům
Musíme však dávat pozor na to, že norský rod se nemusí shodovat v českým.
Člen vynecháváme u blízkých příbuzných.
Př:
Mor er på jobben. - Matka je v práci.
Bestefar er i utlandet. - Dědeček je v zahraničí.
-platí pro: far, mor, bestemor, bestefar, mamma, pappa.
Slovesa
- přítomný čas se tvoří koncovkou -r, která se připojí k infinitivu slovesa (existují však vyjímky)
- před infinitivem se většinou píše částice å ( å jobbe [o jo´b:e] - pracovat)
Slovosled
V jednoduchých větách je slovosed podobný jako v angličtině. Samozřejmě opět jsou tu značné výjimky.
Kladná věta:
Podmět + sloveso + další větné členy.
Jeg............. leser ...... avisen. (Čtu noviny.)
Hun ...........ser ........... en venn. (Vidí kamaráda.)
Záporná věta: - zápor se vyjadřuje částicí ikke, která se přidává za sloveso. Norská věta obsahuje vždy jeden zápor!
Podmět + sloveso + ikke + další větné členy.
Vi ............ jobber .... ikke .... i resepsjonen. (Nepracujeme v recepci.)
Jeg ........... har ......... ikke ... en ski. (Nemám lyže.)
Otázka: - bez tázacích výrazů tvoříme převrácením slovosedu
Sloveso + podmět + další větné členy.
Har........... du........... en avis? - Máš noviny.
Treffer..... hun.......... en venn? - Potkala kamaráda.
- s tázacími výrazy ( hvem [vem] - kdo, hva [va] - co, hvor [vur] - kde (kam), hvordan [vurdan] - jak, hvorfor [vurfor] - proč, når [no:r] - kdy)
Hva leser du? - Co čteš?
Hvem er det? - Kdo je to?
Slovní zásoba + fráze
Hvordan har du det? - Jak se máš?
Hvordan går det? - Jak se máš?
Jeg har det bra. - Mám se dobře.
Er du tsjekkisk? - Jsi Čech / Češka?
Er du norsk? - Jsi Nor / Norka?
Er du engelsk? - Jsi Angličan?
Er du tysk? - Jsi Němec?
Jeg er dansk. - Jsem Dán.
Hvordan heter du? - Jak se jmenuješ?
en avis [avi:s]- noviny
bo [bu:]- bydlet
bra [bra:]- dobře
er [æ:r]- přítomný čas slovesa være - být
fint [fi:nt]- dobře
fra [fra]- z
hei [hæi]- ahoj
hete [he:´te]- jmenovat se
i [i:]- v
i utlandet []- v zahraničí
ja [ja]- ano
en jobb [job]- práce
jobbe [jo´b:e]- pracovat
lese [le:´se]- číst
like [li:´ke]- mít rád
med [me:]- s
nei [næi]- ne
norsk [norsk]- norský, norština
og [o]- a
en resepsjon [resepšu:n]- recepce
se [se:]- vidět
en ski [ši:]- lyže
takk [tak]- děkuji
til [til]- k, do
tsjekkisk [tšek:isk]- český, čeština
tysk [tÿsk]- němčina, německý
velkommen [velkom:(e)n]- vítejte
en venn [ven]- kamarád
en/ei venninne [ven:i´n:e]- kamarádka
Anders har en venninne. Venninnen heter Synnøve. Anders er fra Ålesund og Synnøve er fra Bodø. De bor i Trondheim nå. De har en sønn. Han heter Kjetil. Han er student. Synnøve jobber i resepsjonen. Anders liker å lese en avis.
Zkuste těchto pár vět přeložit. Napsat pár vět o své rodině. V další lekci se podíváme na určitý člen, který se zde taky vyskytuje. Kouknem taky ještě na slovosed, ale víc než na gramatiku se zaměřím na slovíčka, text, překlad a nějaký to procvičování.

estar (být)

8. května 2008 v 13:45 | yefftom |  los verbos irregulares

27. lekce (vnější množné číslo - 1. pád)

8. května 2008 v 12:53 | yefftom |  lekce
Zopakování - čísla v arabštině
Už víme jak vypadají a jak se skloňují podstatná jména v arabštině:
1. pád: bajtun (al-bajtu)
2. pád: bajtin (al-bajti)
4. pád: bajtan (al-bajta)
Zatím jsem pouze vysvětloval množné číslo vnitřní (bajt - bujút, kalb - kiláb) apod. Toto mnoažné číslo dělíme na trojvýchodné a dvojvýchodné, které se od sebe liš při skloňování.
dvojvýchodné:
1. pád: basátínu (al-basátínu)
2. pád: basátína (al-basátíni)
4. pád: basátína (al-basátína)
Jak ale víme, kromě vnitřního množného čísla existuje také vnější množné číslo, o kterém budu mluvit v této lekci.
vnější množné číslo
Vnější množné číslo tvoříme zcela pravidelně pomocí koncovek -ÚN a -ÁT. Vnější množné číslo dělíme na mužský (s koncovkou "-ún") a ženský (s koncovkou "-át") rod. Musíme si pamatovat, která slova tvoří množné číslo vnoitřně a která vnějšně.
Mužský rod:
Například nám známé slovo "mudarris" tvoří množné číslo vnějšně.
mudarris - mudarrisúna
Ve spisovné arabštině je v prvním pádě koncovka "-úna". V hovorových arabštinách se říká pouze "-ún". Další příklady:
muhandis - muhandisúna (inženýři)
falláH - falláHúna (rolníci)
Pochopitelně nejen podstatná jména tvoří takto množné číslo, ale i některá přídavná jména:
mudžtahid - mudžtahidúna (pilní)
mašhúr - mašhúrúna (známí)
miSríj - miSríjúna (egyptští)
egyptští rolníci - al-falláHúna al-miSríjúna
pilní inženýři - al-muhandisúna al-mudžtahidúna
známí učitelé - al-mudarrisúna al-mašhúrúna
Ženský rod:
Ve spisovné arabštině pomocí koncovky "átu(n)", v hovorových arabštinách se říká pouze "át".
Například:
mudarrisa - mudarrisátun (učitelky)
muhandisa - muhandisátun (inženýrky)
falláHa - falláHátun (rolnice)
Táliba - Tálibátun (studentky)
madžalla - madžallátun (časopisy)
kátiba - kátibátun (spisovatelky)
Pokud přidáme určitý člen "-al", dostaneme tvary bez neurčitého členu:
al-mudarrisátu
al-falláHátu
al-kátibátu
apod.
Zkuste přečíst a přeložit následující spojení:
(řešení je na konci lekce...)
A nyní se zkuste zamyslet nad tím, jak se řekne "nové časopisy".
Máte to taky takhle?
Pokud jste to přeložili správně, tak super! Pokud ne, tak si připomeňme toto:
"Množná čísla věcí a zvířat jsou gramaticky považována za jednotné číslo ženského rodu."
Z této možná nudné gramatické poučky vyplývá, že přídavná jména, která se váží ke slovům věcí/zvířat v množném čísle, budou vždy v čísle jednotném a to ženkého rodu. Proto máme sice "madžallát" - ale: "džadída"!
nové časopisy = madžallát džadída
noví psi = kiláb džadída
egyptské časopisy = madžallát miSríja
egyptští psi = kiláb miSríja
atd.
Pokud jste si toto uvědomili tak zkuste nyní přeložit tato spojení do arabštiny:
velké koupelny
koupelna = 7ammám
koupelny = 7ammámát
vzácné vidličky
vzácný = nádir
vidlička = šawka (šawkát)
hezké barvy
bravy = ´alwán
Řešení:
Jestli jste to přeložili dobře tak si můžete pogratulovat, neboť jste pochopili to hlavní z této lekce!
________________________________________________________________
Řešení prvního obrázku:
Tálibát džadídát (nové studentky)
falláHát džamílát (pěkné rolnice)
muhandisún miSríjún (egyptští inženýři)
kátibát mašhúrát (slavné spisovatelky)
mudarrisún mudžtahidún (pilní učitelé)

slovosled perštiny (základ)

8. května 2008 v 11:56 | yefftom |  ~FÁRSÍ (perština)~
Perština má pevný větný slovosled, který se může jevit jako zcela opačný od češtiny, například "šel jsem do školy" se persky řekne "do školy jsem šel" (be madrasa raftam).
V perštině stojí na prvním místě podmět, poté předmět, poté časové určení, poté určení místa a na konci stojí sloveso. Takže například větu "já jsem včera doma viděl kočku" přehodíme do perského slovosledu jako "já kočku včera doma viděl".
pořadí: PODMĚT - PŘEDMĚT - ČAS - MÍSTO - SLOVESO
příklad: (já)................(tebe)..............(včera).(venku).....(viděl)
Zkusíme třeba složit perskou větu "včera jsem na ulici viděl kamaráda".
já - man
kamaráda - dúst rá
včera - dírúz
na ulici - dar khijábán
viděl jsem - dídam
> Man dúst rá dírúz dar khijábán dídam.
Přeložim ještě jednu větu a rozeberu její slovosled.
"Můj otec četl tuto knihu včera v autobuse."
1) Na prvním místě je podmět. Zde je podmětem "můj otec" - "padaram"
2) následuje předmět - "tuto knihu" - "ín ketáb rá"
3) poté čas - "včera" - "dírúz"
4) místo - "v autobuse" - "dar otobús"
5) a na konci sloveso - "četl" - "khánd".
Výsledek: Padaram ín ketáb rá dírúz dar otobús khánd.
také viz:

abeceda, výslovnost

8. května 2008 v 9:00 ~NORSK~
Norština (Norsk)
- severogermánský jazyk.
- Norsko bylo vletech 1380 až 1814 v politické unii s Dánskem takže se úředním jazykem stala dánština. Měli velké rozdíly mezi jazykem psaným -dánštinou a jazykem mluveným - norštinou.
- Po roce 1814 se začala psaná dánština reformovat aby se více podobala norštině (změna morfologie i syntaxu), ale část obyvatelstva chtěla vytvořit nový psaný jazyk, který by byl založený na norských dialektech. To se podařilo a vzniká landsmål (venkovský jazyk), který je zrovnoprávněn s riksmålem (říšský jazyk).
- Takže máme dvě psané formy, které se dnes nazývají nynorsk (nová norština) a bokmål (knižní norština)
- Norština je vyjímečná svojí rozmanitostí a dialekty. Neexistuje oficiální norma mluveného jazyka.
Abeceda (Alfabet):
A, a [a:]
B, b [be:]
C, c [se:]
D, d [de:]
E, e [e:]
F, f [ef]
G, g [ge:]
H, h [ho:]
I, i [i:]
J, j [jod]
K, k [ko:]
L, l [el]
M, m [em]
N, n [en]
O, o [u:]
P, p [pe:]
Q, q [kü:]
R, r [ær]
S, s [es]
T, t [te:]
U, u [ü:]
V, v [ve:]
W, w [dobltve]
X, x [eks]
Y, y [ÿ:]
Z, z [set]
Æ, æ [æ:]
Ø, ø [ö:]
Å, å [o:]
Výslovnost (Uttale)
(díky dialektům je téměř nemožné stanovit stálou výslovnost hlásek)
přízvuk - většinou na první slabice slova a je velmi silný
- důležité je zprávně vyslovovat krátké a dlouhé hlásky. Délka může změnit význam slova.
Př: tak [ta:k] - střecha, takk [tak] - dík
A [a, a:]- vyslovuje se více vzadu, rty jsou zokrouhlenější
C [s, k] - objevuje se v cizích slovech
D - nevyslovuje se na konci slova po dlouhé samohlásce, a na onci slov po l a n
E [e, e:] - měkčí než české e, před -r se většinou vyslovuje [æ, æ:] , v nepřízvučném postavení se vyslovuje oslabeně.
G - před i, y, j, ei výslovnost [j] - výjimka některá cizí slova a vlastní jména
- a některých cizích slovech [š]
- v hláskových kupinách -ang-, -ing-, -ong- výslovnost []
H -neznělé, před h a v se nevyslovuje
I -nezměkčuje se, většinou před t,d,n
K -výlovnost s aspirací
- před i, y, j, ei - norové vyslovují [ç] něco mezi naším [j] a [ch]
M - zdvojenou souhlásku -mm- vyslovujeme tak aby zdvojení bylo slyšet
N - ng, nk vyslovujeme jako nosové n
O[u, u:] -výslovnost jako české u, je však mnoho vyjímek
P -výslovnost s aspirací
R - asi jako české r
- před d, l, n, t se nevyslovuje a tyto souhlásky jsou tvořeny více vzadu, jazyk se dotýká zadní stěny dásní.
- -rs- se vyslovuje [rš]
S - ve skupinách sj, ski, skei, sky, skøy, skj se vyslovuje [š]
- po r a l se vyslovuje [š]
- skupina st se nikdy nevyslovuje [št]
T - výslovnost s aspirací, koncové t nevyslovujeme
U - výslovnost se zaokrouhlenými rty (podobné německému ü), je těžké rozlišit i vytvořit rozdíl mezi [u:], [ü:] a [ÿ:], který rozlišuje význam slov.
V - nevyslovuje se na konci slov po l
Y[ÿ, ÿ:] - při výslovnosti musíme zdůraznit tvrdost y
Æ[æ,æ:]- výslovnost je něco mezi českým e a a
Ø[ø, ø:] - výslovnost je stejná jako německé ö
Å[o, o:] - výslovnost jako české ó

přivlastňovací zájmena

1. května 2008 v 19:43 ~FÁRSÍ (perština)~
Přivlastňovací zájmena v perštině fungují podobně jako v arabštině. Tím mám na mysli, že jsou to "malá slůvka", která se připojují na konec daného slova. Jako kdybychom místo "můj dům" říkali a psali "důmmůj". Třeba se to zpočátku může jevit jako složité nebo těžké, ale skutečně jde jen o zvyk...
můj - koncovka "-am"
tvůj - koncovka "-at"
jeho/její - koncovka "-aš"
náš - koncovka "-(e)mán"
váš - koncovka "-(e)tán"
jejich - koncovka "-(e)šán"
Podívejte se na tyto příklady se slovem "přítel, kamarád":
můj přítel - [dústam]
tvůj přítel - [dústat]
jeho přítel - [dúst]
náš přítel - [dústemán]
váš přítel - [dústetán]
jejich přítel - [dústešán]
Další příklady najdete zde (v angličtině):

výslovnost perštiny

1. května 2008 v 17:50 ~FÁRSÍ (perština)~
Výslovnost perštiny je pro nás (jako Čechy) rozhodně jednodušší než například výslovnost angličtiny. Řekl bych, že i němčina má těžší výslovnost než perština (fársí).
Stejně jako v češtině se v perštině vyslovují písmena B, Č, D, G, H, J, K, L, M, N, P, S, Š, T, V, Z, Ž, DŽ.
Na rozdíl od češtiny má ale perština chrčivé ch (podobně jako němčina, arabština, urdština a jiné jazyky).
ﺥ - vyslovujeme jako hrčivé "ch"
Další vzhledem k češtině zvláštní hláskou je ráčkované "r". Vyslovuje se podobně jako v němčině, arabštině nebo třeba francouzštině. Nejbližší je ale asi té arabštině.
ﻍ, ﻖ - vyslovujeme jako ráčkované "r"
Toto ráčkované "r" však musíme odlišovat od normálního "r"! Perština má totiž (stejně jako i třeba arabština) dvě "r" - ráčkované a neráčkované. Toto neráčkované "r" se často vyslovuje emfaticky - tedy stejným způsobem jako arabské emfatické hlásky. Někdy se ale čte i normálně jako české "r".
Samohlásky zní v perštině trošku jinak než v češtině, ale zase nejde o extrémní rozdíl!
české [a] má v perštině trochu zabarvení do "e" - podobně jako v anglickém "dad", ale ne tolik!
české [á] má zase zabarvení do "ó"
V perštině jsou tyto samohlásky:
a (s mírným zabarvením do "e")
á (s mírným zabarvením do "ó"
e
í
ú (někdy se čte jako o/ó)
o