Říjen 2008

Kurz perštiny online v češtině...

31. října 2008 v 15:22 | yefftom |  kurz perštiny online
Na samostatném blogu pro perštinu (k nalezení zde) jsem založil kurz perštiny. Tak kdybyste se chtěli naučit něco z tohoto krásného jazyka, jste vítáni...

:)

خدا حافظ

přítomný čas (-iyor)

31. října 2008 v 11:22 | yefftom |  ~TÜRKÇE~
Příponou -iyor k holému tvaru slovesa (který se používá při rozkazech) vytvoříme přítomný čas. Tato přípona -iyor má tyto tvary: -iyor, -ıyor, -uyor, -üyor. Všimněte si, že "o" se nikdy nemění, i když podle pravidel by mělo… je to jedna z jednoduchých výjimek! Takže, když chceme nějaké sloveso vyjádřit v přítomném čase, připojíme k jeho základnímu tvaru tuto příponu, například:
gel - geliyor (přichází)
al - alıyor (bere)
koş - koşuyor (běží)
sür - sürüyor (řídí)
Pokud přidáme pouze -iyor, vyjádříme tím přítomný čas pro třetí osobu jednotného čísla - tedy on přichází, on bere, on běží… Abychom vyjádřili i ostatní osoby (já, ty, my, vy, oni) musíme za příponu -iyor přidávat další přípony:
koşuyorum (běžím)
koşuyorsun (běžíš)
koşuyor (běží)
koşuyoruz (běžíme)
koşuyorsunuz (běžíte)
koşuyorlar (běží)
Všimněte si, že tyto přípony se nikdy nebudou měnit na -üm, -sün apod. protože "o" v -iyor zůstává vždy "o". Nyní si musíme říct ještě jedno pravidlo, pokud základní tvar slovesa končí samohláskou (např. başla - začni) tak bychom po připojení -ıyor získali tvar "başlyor". Jenže to se v turečtině nesmí… Abychom tomu zabránili, tak někdy mezi dvě samohlásky vkládáme např. "y", v tomto případě ale budeme vypouštět poslední samohlásku slovesa! Takže dostaneme tvar "başlıyor"! Stejně tak i "beklemek" (čekat) - "bekle" (čekej) - bekliyor (čeká). Krásným příkladem je i sloveso "jíst" - yemek. Jím se tedy řekne "yiyorum". (yemek > ye-mek > ye > ye+iyorum > y-iyorum > yiyorum).
zápor
A nyní jak se tvoří zápor tohoto času. Zápor vytvoříme vložením "m" mezi základní tvar slovesa a přípony "iyorum, iyorsun…":
a)geliyorum (přicházím) > gelmiyorum (nepřicházím)
b)koşuyorsun (bereš) > koşmuyorsun (nebereš)
c)veriyor (dává) > vermiyor (nedává)
d)iciyoruz (kouříme) > içmiyoruz (nekouříme)
e)Podívejte se ale na tento příklad:
f)başlıyorum (začínám) > başlamıyorum (nezačínám)
V záporu nevypouštíme samohlásku! Stejně tak i:
yemek (jít) > yiyorum (jím) > yemiyorum (nejím)
beklemek (čekat) > bekliyorsunuz (čekáte) > beklemiyorsunuz (nečekáte)
otázka
Otázku tvořímu pomocí tázacího "mi" nakonci slova, a to takto:
bekliyorum (čekám) bekliyor muyun? (čekám?)
yiyorsun (jíš) yiyor musun? (jíš?)
istiyor (chce) istiyor mu? (chce?)
seviyoruz (milujeme) seviyor muyuz? (milujeme?)
yapıyorsunuz (děláte) yapıyor musunuz? (děláte?)
konuşuyorlar (oni mluví) konuşuyor mular? (oni mluví?)
Jak tedy vidíte, otázku tvoříme slovesem s příponou -iyor a tázacím slovem "mi" s osobní příponou (muyum, musun, mu, muyuz, musunuz, mular). Zápornou otázku vytvoříme stejným principem jednoduše takto:
beklemiyorsun (nečekáš) beklemiyor musun? (nečekáš?)
konuşmuyorum - konuşmuyor muyum? (nemluvím?)

A nakonec ještě tento obrázek: Co je na něm napsáno?? :)
Seni seviyorum! = Miluju tě!
"seviyorum" je přítomný čas slovesa "sevmek" - milovat :)

slovesa s 1. souhláskou "w" v kořeni

30. října 2008 v 15:31 | yefftom |  MODERNÍ SPISOVNÁ ARABŠTINA
V arabštině je mnoho skupin sloves, ve kterých při časování dochází ke změnám. Jednou z takových skupin jsou slovesa, která v koření mají jako první souhlásku "w". Jak to poznáme? Vezmeme sloveso v minulém čase a první souhláskou je "w" - například waSala, waqafa, waSafa, waqa3a, wa3ada apod. V perfektu (minulém čase - i když to nemusí být vždy minulý čas) se taková slovesa časují beze změny (waqaftu, waqafa, waqafná…), ale při převodu do imperfekta dochází ke změně - odpadne nám právě to počáteční "w":

A to je vše. Jediná změna, kterou je nutno mít na paměti, je odpadnutí "w" ve všech tvarech plynoucích z imperfekta. Koncovky a předpony jsou již pravidelné (viz tato tabulka).

Slovesa s 1. souhláskou kořene "w" jsou například:
wahaba (darovat), waSafa (popsat, charakterizovat, předepsat lék), waqa3a (spadnout, nacházet se), waDa3a (položit), wa3ada (slíbit), wadžada (nalézt, najít), waqafa (zastavit).

V arabských zemích můžete vidět tuto značku:

Co je tam napsáno? Každému je asi jasné, že to je stopka. Ale co je tam vlastně opravdu napsáno? Je to rozkazovací tvar slovesa "waqafa" - tedy "qif" zastav! Pokud nevíte, jak se k tomu tvaru dostanete, tady je postup:
waqafa (zastavil)
jaqifu (zastavuje)
taqifu (zastavuješ)
taqif (zastavuješ - apokopátní tvar)
ta-qif
qif (zastav)

účelové věty

30. října 2008 v 15:08 | イェフトム |  MODERNÍ SPISOVNÁ ARABŠTINA
Účelové věty jsou věty typu "…aby…" - například "sedl si, aby četl" - v tomto příkladu je část "aby četl" účelová věta. V arabštině se v takových větách používá subjunktiv (ve španělštině například také). Pokud nevíte jak se tvoří subjunktiv tak se podívejte sem http://jefftom.blog.cz/0810/indikativ-subjunktiv-apokopat-imperfekta-tvoreni ! Každá účelová věta je uvozena nějakou účelovou spojkou (v našem příkladě výše to bylo "aby"). Českému "aby" v arabštině odpovídá hned několik účelových spojek:
li, kaj, likaj, li´an, Hattá
Zápornému "aby ne…" pak odpovídá kajlá, likajlá, li´allá
Například:

Tento příklad čteme jako "džalasa lijaktuba". Všimněte si, že účelová spojka "li" se píše dohormady se slovesem. Nezapomeňte sloveso přečíst v subjunktivu - tady byste to mohli splést neboť v písmu se v této osobě nerozezná indikativ od subjunktivu. Další příklad:

Tento příklad přečteme jako "charadžti mina l-bajti likaj ta3malí fi l-bustáni" a znamená to "odešla jsi z domu abys pracovala na zahradě". Tady zase vidíme, že spojka "likaj" se nepíše dohromady se slovesem, ale zvlášť. Všimněte si, že sloveso stojí v subjunktivu! Místo "ta3malína" máme "ta3malí"! Další příklad

:
Tento příklad čteme jako "radža3tum ´ila l-manzili li´an tal3abú ma3a ´ichwatikum" a znamená to "vrátili jste se do bytu abyste si hráli s vašimi bratry". Jak vidíme, spojka "li´an" použitá v tomto příkladě se také nepíše dohromady se slovesem a opět si všiměte, že sloveso je v subjunktivu! Tedy místo indikativního "tal3abúna" máme subjunktivní "tal3abú"! Ještě nějaký příklad se záporem:
Tento příklad čteme jako "tarakathum likaj lá tasma3ahum" a znamená to "opustila je aby je neslyšela". Všimněte si, že opět v písmu nepoznáme, jestli je sloveso v subjunktivu nebo indikativu, ale poznáme to podle spojky "likaj lá" (aby ne) - proto čteme "tasma3ahum" místo "tasma3uhum".
Kdo by se chtěl ujistit, že tomu rozumí, může si zkusit přeložit tyto příklady - pod obrázkem napíšu překlad a dokonce i správné čtení :)


Věty čteme:
dachalati l-´uchtu l-maTbacha litaTbucha l-3ašá´a
đahaba ´ilá bráRa lijadrusa hunáka
hal đahabti lizijárati Sadíqiki l-maríDi li´as´alíhi 3an Hálihi
džalasná Hawla l-má´idati lina´kula l-Radá´a
Překlad:
Sestra vešla do kuchyně aby uvařila večeři.
Šel do Prahy aby tam studoval
Šla jsi ke svému nemocnému kamarádovi abyses ho zeptala na jeho stav?
Sedli jsme si kolem stolu abychom snědli oběd.




slovesa

29. října 2008 v 18:40 | イェフトム |  slovíčka
almak - vzít, koupit
atmak - hodit, vložit
bakmak - podívat se, koukat
başlamak - začít
beklemek - čekat
bilmek - vědět, znát, umět
birakmak - přestat, skončit s něčím
dönmek - zahnout
durmuk - zastavit
gelmek - přijít
getirmek - přinést
gitmek - jít
giymek - obléct si
gülmek - smát se
içmek - pít, kouřit
konuşmak - mluvit
koşmak - běžet
kullanmak - použít
öpmek - políbit
oturmak - sedět, žít
park etmek - parkovat
sevmek - milovat
seyretmek - dívat se (na film)
vermek - dát
yapmak - dělat
yemek - jíst

osobní zájmena + přípony -i, -e, -de, -den

29. října 2008 v 17:50 | イェフトム |  ~TÜRKÇE~
Když k osobním zájmenům připojujeme sufixy -i (přímý předmět), -e (směr k něčemu), -de (v, u, na) a -den (z, od, směrem pryč od) tak u některých zájmen dochází ke změnám:
Beni öp. Polib mě.
Sende para var mı? Máš u sebe peníze?
Benden size. Ode mě tobě.
Onları masaya koy. Polož je na stůl.
Bana gitmiyor. Jde ke mně.
Sana gitmiyor. Jde k tobě.
Onda araba yok. Nemá auto.

přímý předmět

29. října 2008 v 17:28 | yefftom |  ~TÜRKÇE~
Předmětem ve čtvrém pádě rozumíme například slovo "tužka" ve větě "polož (tu) tužku". V turečtině musíme rozlišovat konkrétní předmět (v angličtině by před ním stálo the) a obecný předmět (v angličtině by před ním stálo a/an). Jestliže řekneme "Filmi seyret" říkáme "podívej se na TEN film" (ten jeden konkrétní film) a když říkáme "Film seyret" říkáme "podívej se na (nějaký) film" - jakýkoliv. V první větě, kde je předmětem konkrétní věc, jsme ke slovu film přidali -i, ve druhé větě, kde předmět není konkrétní, jsme nepřidali nic. Pokud je předmět konkrétní/určený - přidáváme k němu příponu i/ı/u/ü popř. yi/yı/yu/yü když slovo končí samohláskou, například kalemi, filmi, masaya, kahveyi, bluzu, araba, evi, buzu, gölü… Příklady:

Kalemi Hakan´a ver. Dej tu tužku Hakanovi.
Kalem Hakan´a ver. Dej Hakanovi tužku

Masadan kahveyi al! Vem to kafe ze stolu!
Masadan kahve al. Vem nějaký kafe ze stolu.

Beyaz bluzu giy. Oblékni si tu bílou blúzu.
Beyaz bluz giy. Oblékni si bílou blúzu.

Araba kullan. Použij to auto.
Araba kullan. Použij auto.



přípony -e, -de, -den

29. října 2008 v 17:05 | یافطوم イェフトムyefftom |  ~TÜRKÇE~
Koncovky "e/a" "de/da" "den/dan" mají přiblížně tento význam:
-e/a K, DO, SMĚREM K
-de/da V, NA, U
-den/dan OD, Z, OSMĚREM PRYČ OD
Takže kupříkladu od slova "ev" (dům) můžeme utvořit tyto tvary: eve, evde, evden, kde "eve" znamená k domu, do domu, "evde" znamená v domě, na domě, u domu a "evden" znamená z domu, od domu. V učebnici Teach Yourself Turkish je na to takovýhle obrázek:







Další příklady:
Masada otur. Sedni si ke stolu.
Bankadan okula git. Jdi z banky do školy.
Eve gitmiyorum. Jdu domů.
Arabada kitap var. V autě je kniha.

Pokud připojujeme de, den ke slovům končícím neznělou souhláskou (f, p, ş, ç, k, h, s, t) mění se -de/da, -den/dan na -te/ta, -ten/tan:
maçta (na zápase)
dolapta (ve skříni)
saat beşte (v pět)
sokakta (na ulici)
rafta (na poličce)
kazaktan (z kabátu)
sözlükten (ze slovníku)
muftaktan (z kuchyně)








rozkazovací způsob

29. října 2008 v 16:52 | یافطوم イェフトムyefftom |  ~TÜRKÇE~
Rozkazovací způsob se tvoří jednoduše od základního tvaru slovesa - tedy tzv. holého tvaru (např. gel - přijít). Když rozkazujeme někomu blízkému, komu tykáme, tak použijeme právě pouze tento holý tvar:
Gel! Pojď! Přijď!
Koy! Polož!
Yap! Dělej!
Gül! Směj se!
Getir! Přines!
! Otevři!
Zápor se udělá přidáním -me/-ma:
Gelme! Nepřicházej!
Koyma! Nepokládej!
Yapma! Nedělej!
Gülme! Nesměj se!
Getirme! Nepřinášej!
Açma! Neotvírej!
Kromě těchto neformálních rozkazů, které používáme, když si s někým tykáme, existují i formální rozkazy, tedy rozkazy někomu, komu vykáme. Ty se tvoří přidáváním in/ın/un/ün k holému tvaru slovesa. Pokud rozkazujeme v záporu, tak nejprve stojí sufix "me/ma" a po něm sufix "in/ın/un/ün":
Gelin … pojďte Gelmeyin … nepřicházejte
Koyun … položte Koymayın … nepokládejte
Yapın … dělejte Yapmayın … nedělejte
Gülün … smějte se Gülmeyin … nesmějte se
Všimněte si, že mezi "me" a "in" je vloženo "y" - to je pro větší plynulost řeči. Ostatně platí jisté pravidlo, že v turečtině (až na slova cizího původu) nejsou nikdy dvě samohlásky za sebou, proto neříkáme "gelmein" ale "gelmeyin"!
Existuje ještě další forma formálního rozkazu, která se obvykle používá např. na výstražných cedulích, oznámeních pro víc lidí apod. Tvoří se příponou "iniz/ınız/unuz/ünüz":
Geliniz! Pojďte!
Koyunuz! Položte!
Gülmeyiniz! Nesmějte se!

jídlo a pití / yemek va meşrubat

29. října 2008 v 13:14 | یافطوم イェフトム |  slovíčka
bira - pivo
çay - čaj
dondurma - zmrzlina
ekmek - chleba
et - maso
meşrubat - nápoj
meze - předkrm
patates - brambora
piliç - kuře
salam - salám
salata - salát
sosis - klobása
su - voda
sucuk - česneková klobása
süt - mléko
şarap - víno
viski - whiskey
yemek - food
yoğurt - jogurt
zeytin - olivy (yeşil zeytin - zelené olivy, siyah - černé)

Et yemiyorum. Nejím maso/Jsem vegetarián.
Etsiz yemek ne var? Jaké jídlo máte bez masa?
Yeter. To stačí.
Daha koymayın lütfen. Víc nedávejte prosím (To stačí prosím).

rod podstatných jmen

29. října 2008 v 11:20 | یافتوم イェフトム yefftom |  ~PYCCKИЙ~
Stejně jako čeština má ruština tři rody pro podstatná jména (mužský, ženský, střední). V ruštině rod poznáme obvykle podle těchto koncovek:

věty bez slovesa být

29. října 2008 v 10:37 | یافتوم yefftom イェフトム |  ~PYCCKИЙ~
Větami bez slovesa být máme na mysli věty typu "to pes, já Ivan, oni tam…". V ruštině se v takovýchto větách nepoužívá sloveso být, to ale platí jen pro přítomný čas. V minulém čase už se používá skutečné sloveso "být" (быть). Teď ukáže některé typické věty, kde v přítomném čase nepoužíváme sloveso být (mimochodem, podobně to funguje i v arabštině):
Он наш гид. - On (je) náš průvodce
Я из Праги - Já (jsem) z Prahy
Это моя фамилия. - Toto (je) moje rodina.


31. lekce (sloveso "lajsa")

28. října 2008 v 21:41 | یافدوم yefftom いぇふとむ |  lekce
V této lekci začneme trochu s přítomným časem, i když ne tak docela. Naučíme se, jak se v přítomném čase říká "nejsem, nejsi…". K tomu se totiž používá sloveso "lajsa" s koncovkami minulého času. Každou osobu tohoto slovesa se ale naučíme zvlášť, protože tu dochází ke změnám. Nejprve tedy, jak toto sloveso časujeme:
Jak vidíte, toto sloveso má stejné koncovky jako minulý čas, ale používá se ve významu "nejsem, nejsi" apod. Po slovese "lajsa" je jmenný přísudek ve čtvrtém pádě, tedy jako bychom říkali "Nejsem dělníkem. Nejsi učitelem. Není rychlým. Nejsme špatnými studenty." apod. ale oproti našemu sedmému pádu je v arabštině čtvrtý pád (tedy pád, se kterým se pojí některá slovesa, zatímco předložky se pojí vždy s druhým pádem). Jak se tvoří čtvrtý pád víme, takže můžeme klidně přeložit tyto věty:
Ve druhé větě nezapomeňte, že sloveso, pokud stojí před podmětem, je vždy v jednotném čísle, proto říkáme "lajsa T-Tulláb" - doslova "studenti není" místo "studenti nejsou". Pilní = mudžtahidúna, ve čtvrtém pádě tedy "mudžtahidína". Nyní přeložte tyto jednoduché věty:
(Překlad zde nebudu uvádět, pokud by si někdo s nějakou větou opravdu nevěděl rady, tak mi napište a já vám ji vysvětlím a odkážu vás na případnou předchozí lekci.) A teď se zamyslete nad tímto - jak byste tyto věty převedli do minulého času? Hmm? Je to naprosto jednoduché…
Jestliže "lajsa" znamená "není", pak v minulém čase musíme říct "nebyl" a to přeložíme jednoduše jako "má kána"! Takže všechny tyto věty můžeme do minulého času přeložit takto:
lajsa r-radžulu džáhizan > má kána r-radžulu džáhizan
lajsati l-fatajátu Tálibátin > má kánati l-fatajátu Tálibátin
lajsú l-´awládu mina l-qarjati > má kána al´awládu mina l-qarjati
apod.
lajsa (není) > má kána (nebyl)
lajsat (není) > má kánat (nebyla)
lastu (nejsem) > má kuntu (nebyl jsem)
apod.
Ještě uvedu nějaká ta nová slovíčka:
Přeložte si i věty uvedené pod novými slovíčky! Pokud byste s některými měli opravdu problém, tak to napište do komentáře pod lekci a já to vysvětlím, tak to alespoň uvidí všichni ostatní :) ! A to je pro dnešek vše.

30. lekce (zápor minulého času, slovesa s předložkama)

28. října 2008 v 20:38 | یافتوم yefftom いぇふとむ |  lekce
Už umíme časovat slovesa v minulém prostém čase (viz 21. lekce, kde najdete patřičné koncovky). Dokonce už umíme časovat sloveso typu "kána", ve kterých dochází ke změnám (kuntu, kána). A nyní si přidáme zápor tohoto času. Zápor tvoříme pomocí částice ما
[má], kterou klademe před sloveso. Odpovídá tedy českému "ne+sloveso", ovšem částici ما
píšeme zvlášť. Příklady:

Nyní zkuste přeložit tento text, překlad je uveden pod ním i s některými vysvětlivkami.

Překlad textu:
Včera jsem nešel do školy. Probudil jsem se ze spánku a ucítil jsem bolest hlavy (v mé hlavě). Otec nebyl doma a já jsem nechtěl jít do školy kvůli bolesti. Matka zatelefonovala doktorovi. Doktor nepřišel a proto jsem vyšli z domu a šli jsme k doktorovi. Nečekali jsme dlouhou dobu. Doktor mě prohlédl. Předepsal mi lék. Lék nebyl chutný. Vrátili jsme se domů. Mamka mi nedovolila jít do parku.
Vysvětlivky:
(1) pocítil jsem něco, všiml jsem si něčeho… = ša3ara bi
(2) nechtěl jsem = má ´aradtu
(3) nechtěl jsem jít - má ´aradtu al-đaháb (doslova "nechtěl jsem odchod")
(4) kvůli bolesti - li-l´alami (doslova "pro bolest")
(5) prohlédnout někoho = kašafa 3alá
prohlédl ho = kašafa 3alajhi, prohlédl mě = kašafa 3alají
(6) dovolit někomu něco = sama7a li- bi-
Všimněte si, jak se některá slovesa pojí s předložkami, například v těchto vazbách:

Naučit se tyto vazby je velice důležité, jednu jsem zmiňoval už dříve: hledat - ba7ata 3an
Takže po této lekci byste měli umět - zápor minulého času, některé slovesné vazby (jak se řekne "prohlédnout někoho", "dovolit někomu něco", všimnout si něčeho"), měli byste bezpečně umět časovat slovesa v minulém čase prostém.



"A" je "B"

27. října 2008 v 18:48 | یافتوم いぇふとむ yefftom |  japonština 日本語
Japonština je velmi odlišná od evropských a většiny asijských jazyků. Používá spoustu částic ale také přípony. Když chceme říct, že "A" je "B" (například "Já jsem učitel") tak musíme použít částici "wa":
Slovesem je zde pouze to "desu", kdežto "wa" je pouze částice, kterou zde používáme. Další příklady: (český přepis, v japonštině i s použitím kandži a rozepsání hiraganou)
Poznámka k výslovnosti: ve slově "desu" nečteme koncové "u" - tedy pouze [des].

lan + subjunktiv (záporný budoucí čas)

27. října 2008 v 17:54 | یافتوم yefftom いぇふとむ |  MODERNÍ SPISOVNÁ ARABŠTINA
LAN + SUBJUNKTIV
Tímto spojením se vyjadřuje záporný budoucí čas - resp. je to jedna z možností jak vyjádřit zápor v budoucím čase. V arabštině existuje několik záporných částic (lá, lam, lan, lammá…), které se liší tvarem následujícího slovesa a významem. Jednou z takových vazeb je právě "lan + subjunktiv imperfekta" pomocí které vyjadřujeme záporný budoucí čas. Příklady:
Pokud nemáte tušení, jak se tvoří subjunktiv sloves (který je v této vazbě nutný) tak se podívejte do rubriky moderní spisovné arabštiny a tam najdete článek o tvoření indikativu, subjunktivu a apokopátu.

podstatné jméno slovesné - maSdar

27. října 2008 v 17:32 | yefftom |  MODERNÍ SPISOVNÁ ARABŠTINA
V arabštině se podstatným jménům slovesným říká maSdar. V arabštině se chová jako kterékoliv jiné podstatné jméno (takže se skloňuje apod.). U prvního slovesného kmene existují desítky typů maSdarů a proto je lepší si pro každé sloveso pamatovat jeho tvar. Například od slovesa seděl (džalasa) máme podstatné jméno slovesné "sezení" (džulús). Toto je ukázka některých typů maSdarů:


džalasa --- džulús (sezení)
qatala --- qatl (zabití)
3alima --- 3ilm (vědění)
šariba --- šurb (pití)
3amila --- 3amal (práce)
kataba --- kitába (psaní)
đahaba --- đuhúb (odchod)

MaSdar se používá například takto:
Nařídil odchod. ´Amara bi-l-churúdži. امر بالخروج

Všimněte si, jak můžeme přeložit větu "chtěl studovat" pomocí použití maSdaru:
´aráda dirásata l-luRati l-3arabíjati اراد دراسۃ اللغۃ العربیۃ
raRiba fí dirásati l-luRati l-3arabíjati رغب في دراسۃ اللغۃ العربیۃ


MaSdarem můžeme jednoduše nahradit vedlejší větu typu "´an… + subjunktiv":
´aráda an jazur 3á´ilatí = ´aráda z-zijárata 3á´ilatí
jumkinuhu an jazur al-qáhira = jumkinuhu zijárata l-qáhirati
jadžibu 3alajhi an qatalaka = jadžibu 3alajhi l-qatlika
sa´ašribu háđá qabla an tađhabí = sa´ašribu háđá qabla đahábiki
džalasa fi-l-ma7aTTa 7attá waSala l-qiTáru = džalasa fil-ma7aTTa 7attá wuSúli l-qiTári

Tady jsou některé maSdary:

A příklady použití:
I na této ceduli je použit maSdar:
v překladu doslova "špatné položení" a "správné položení"

přípony slovesa "být" - přítomný čas

25. října 2008 v 13:14 | yefftom |  ~TÜRKÇE~
V turečtině se "být" vyjadřuje příponami:

já jsem … im
ty jsi … sin
on je … (žádná přípona)
my jsme … iz
vy jste … siniz
oni jsou … (žádná přípona)

Tyto přípony se pochopitelně mění podle harmonie samohlásek! Příklady:
Já jsem Angličan. İngilizim. (ingiliz + im)
Ty jsi Angličan. İngilizsin. (ingiliz + sin)
On je Angličan. O ingiliz.
My jsme Angličani. Ingiliziz. (ingiliz + iz)
Vy jste Angličani. Ingilizsiniz. (ingiliz + siniz)
Oni jsou Angličani. Onlar ingiliz/ Onlar ingilizler.
Všimněte se, že když říkáme "ingilizim" tak nemusíme použít osobní zájmeno "ben", ale když chceme říct, že <on je…> tak musíme použít osobní zájmeno "o" protože v této osobě se sufix nemusí použít.
Já jsem Turek.
Türküm. (türk + im => türk + üm)
Vy jste Turci.
Türksünüz. (türk + siniz => türk + sünüz)
On je Turek.
O Türk.
Já jsem Němec.
Almanım. (Alman + im => alman + ım)
Ty jsi Němec.
Almansın (alman + sın => alman + sın)
On je Němec.
O Alman.
Já jsem úředník.
Memurum. (memur + im => memur + um)
My jsme úředníci.
Memuruz. (memur + iz => memur + uz)
Otázka se tvoří pomocí "mi", přípony slovesa být pak připojujeme právě k tomuto "mi", například:
Jsem Turek? = Türk müyüm? (mü + üm => müyüm)
Jsem hezký? = Güzel miyim?
Jste Němec? = Alman mısınız?
Jste Angličan? = İngiliz misiniz?
Je to hotel? = Otel mi?
Jsme bílí? = Beyaz miyiz?



osobní zájmena

25. října 2008 v 12:51 | yefftom |  ~TÜRKÇE~
ben
ty sen
on, ona o
my biz
vy siz
oni onlar


indikativ, subjunktiv, apokopát imperfekta - tvoření

8. října 2008 v 14:19 | yefftom |  MODERNÍ SPISOVNÁ ARABŠTINA
indikativsubjunktivapokopát
aná´achdžaluاخجل´achdžalaاخجل´achdžalاخجل
´antatachdžaluتخجلtachdžalaتخجلtachdžalتخجل
´antitachdžalínتخجلینtachdžalíتخجليtachdžalíتخجلي
huwajachdžaluیخجلjachdžalaیخجلjachdžalیخجل
hijatachdžaluتخجلtachdžalaتخجلtachdžalتخجل
naHnunachdžaluنخجلnachdžalaنخجلnachdžalنخجل
´antumtachdažlúnتخجلونtachdžalúتخجلواtachdžalúتخجلوا
´antunnatachdžalnaتخجلنtachdžalnaتخجلنtachdžalnaتخجلن
humjachdžalúnیخجلونjachdžalúیخجلواjachdžalúیخجلوا
hunnajachdžalnaیخجلنjachdžalnaیخجلنjachdžalnaیخجلن
´antumátachdžalániتخجلانtachdžaláتخجلاtachdžaláتخجلا
humájachdžalániیخجلانjachdžaláیخجلاjachdžaláیخجلا
humá(ž)tachdžalániتخجلانtachdžaláتخجلاtachdžaláتخجلا
Takto se tvoří indikativ, subjunktiv a apokopát imperfekta sloves. Důlležité jsou předpony (které jsou u všech těchto způsobů stejné) a koncovky - které se mění v indikativu, subjunktivu a apokopátu.

O použití budu mluvit v jiném článku a to pro každý způsob zvlášť.